LP5

Jako trvalá prezentace fotografií byly vytvořeny i tyto internetové stránky. Na jejich realizaci se výrazně podílel svými kresbami i Slavo Capek. Děkujeme!

Stručně o Něm

Libeňský plynojem je technická stavba pocházející z roku 1932. Má tvar koule o průměru dvaceti metrů, stojící na osmi nohách. Jeho objem je 4188 krychlových metrů a pod tlakem mohl pojmout až trojnásobné množství plynu. V době svého vzniku byl nejen prvním zařízením svého druhu u nás, ale patřil k novinkám i ve světovém měřítku.
Svému účelu sloužil jen do konce druhé světové války, kdy byl opraven po průstřelu, a od té doby jej využívá Výzkumný a zkušební letecký ústav. Proto byla také stavba zakryta dnes vzrostlými topoly, neboť se stala vojensky důležitým objektem.
Koule na kopci v Libni je nápadná i dnes, kdy je téměř utopená v zeleni, ale ve třicátých letech byla zcela nepřehlédnutelnou, protože terénní hřbet byl pouze travnatý. Není tedy divu, že libeňský plynojem přitahuje pozornost výtvarníků již déle, než sedmdesát let.
Toto téma ostatně velmi podrobně pojednává vynikající publikace, kterou vydalo nakladatelství Gallery.

Hledání a nalezení Koule

  Jak to bylo.
  V den letního slunovratu se naše šestičlenná družina měla sejít krátce po východu slunce na Palmovce. Přestože Mikuláš zaspal, šest nás opravdu přišlo - Vláďa s sebou přivedl těhotnou Evu. Plynojem z bezprostřední blízkosti není k nalezení. Jeden tip na přístup k němu byl přes přilehlý sportovní areál. Tento byl však ještě zavřený. Opodál tou dobou budoval Metrostav. Vrata na staveniště byla otevřená a prostor pustý. Vešli jsme. Průzkumná skupina se vydala napřed a několik z nás se zdrželo konzumací neznámého zralého ovoce. Tam jsme byli zastiženi překvapeným hlídačem. Naštěstí nebyl ještě úplně při síle, proto jsme se stáhli beze ztrát. Další naše cesta vedla na opačný pól dobývané lokality. Po dobrodružném narušení Parku Bezdomovců jsme stanuli u Brány. Z tabulky nám bylo sděleno, že za vraty začíná území výzkumného ústavu letectví.
  To už bylo jasné, že plynojem je tam. Po našem zazvonění se z mluvítka ozval hlas vrátného, který ovládal přístup odkudsi z hloubi území. Hlas nás dovnitř nechtěl, ale dovolil nám, abychom požádali o povolení na Genřed ve Kbelích. Zkusili jsme to, ale tamější vedení ještě spalo.
  Narůstající zoufalství nás vyhnalo do příkrého svahu a divoké vegetace, abychom se, sledujíce linii plotu, dostali ke Kouli co nejblíž. A taky tam mohla být díra...
  Prosekali jsme se až na místa, kam toho dne ještě lidská noha nevkročila a byli jsme Mu zjevně velmi, velmi blízko. Plot nás dál nepustil, ale nemohl být dál, než dvacet metrů. Slyšeli jsme ho, cítili, hmatali, ale pro divou zeleň neviděli.
  Sestoupili jsme do základního tábora k bráně. Naši zahájenou poradu o dalším postupu přerušil příjezd zaměstnance k bráně. Zjevně měl klíč, neboť jej použil. Nesměle jsme ho přepadli a neskrývajíce vzrušení žádali, jestli můžeme taky dovnitř.
  Dojatě svolil. A tak se stalo, že jsme k Jímce vystoupili po starodávných terasových schodech a směli na Kouli pohlédnout, ba i sáhnout!
  Jak tak vychutnáváme svůj triumf, zvoní Alešovi telefon. Mikuláš hlásí, že dorazil. Následoval Alešův smělý čin, kdy se neohroženě vydal k bráně a Mikuláše dovnitř vpustil. Branka totiž nabyla zamčená, jen zvenku měla kouli - jak příznačné.
  A dál už to nebylo ničím zajímavé. Při odchodu jsme za sebou kouli způsobně zacvakli a začal pro nás pracovní den.

autoři : tiráž : e-mail