Hledání a nalezení Koule
Jak to bylo.
V den letního slunovratu se naše šestičlenná družina měla sejít krátce po východu
slunce na Palmovce. Přestože Mikuláš zaspal, šest nás opravdu přišlo - Vláďa s sebou
přivedl těhotnou Evu.
Plynojem z bezprostřední blízkosti není k nalezení. Jeden tip na přístup k němu
byl přes přilehlý sportovní areál. Tento byl však ještě zavřený. Opodál tou dobou budoval
Metrostav.
Vrata na staveniště byla otevřená a prostor pustý. Vešli jsme. Průzkumná skupina se vydala
napřed a několik z nás se zdrželo konzumací neznámého zralého ovoce. Tam jsme byli
zastiženi překvapeným hlídačem. Naštěstí nebyl ještě úplně při síle, proto jsme se
stáhli beze ztrát.
Další naše cesta vedla na opačný pól dobývané lokality. Po dobrodružném narušení Parku
Bezdomovců jsme stanuli u Brány. Z tabulky nám bylo sděleno, že za vraty
začíná území výzkumného ústavu letectví.
To už bylo jasné, že plynojem je tam. Po našem zazvonění se z mluvítka
ozval hlas vrátného, který ovládal přístup odkudsi z hloubi území. Hlas nás
dovnitř nechtěl, ale dovolil nám, abychom požádali o povolení na Genřed ve
Kbelích. Zkusili jsme to, ale tamější vedení ještě spalo.
Narůstající zoufalství nás vyhnalo do příkrého svahu a divoké
vegetace, abychom se, sledujíce linii plotu, dostali ke Kouli co nejblíž.
A taky tam mohla být díra...
Prosekali jsme se až na místa, kam toho dne ještě lidská noha nevkročila
a byli jsme Mu zjevně velmi, velmi blízko. Plot nás dál nepustil, ale nemohl
být dál, než dvacet metrů. Slyšeli jsme ho, cítili, hmatali, ale pro
divou zeleň neviděli.
Sestoupili jsme do základního tábora k bráně. Naši zahájenou poradu
o dalším postupu přerušil příjezd zaměstnance k bráně. Zjevně měl klíč, neboť
jej použil. Nesměle jsme ho přepadli a neskrývajíce vzrušení žádali, jestli můžeme
taky dovnitř.
Dojatě svolil. A tak se stalo, že jsme k Jímce vystoupili po
starodávných terasových schodech a směli na Kouli pohlédnout, ba i sáhnout!
Jak tak vychutnáváme svůj triumf, zvoní Alešovi telefon. Mikuláš
hlásí, že dorazil. Následoval Alešův smělý čin, kdy se neohroženě vydal k bráně
a Mikuláše dovnitř vpustil. Branka totiž nabyla zamčená, jen zvenku měla kouli -
jak příznačné.
A dál už to nebylo ničím zajímavé. Při odchodu jsme za sebou kouli
způsobně zacvakli a začal pro nás pracovní den.
|